1.&2. místo na 1 000 Miles Adventure pro Kláru, Tomáše a Duke FS

Ambasadoři Pells, Klára a Tomáš Novotní, vybojovali na Mílích první a druhé místo – Klára zvítězila mezi ženami už potřetí, dvojnásobný vítěz Tomáš dorazil letos do cíle druhý. Oba vyrazili na trasu na Duku FS – Klára na loňském, Tomáš na modelu pro příští sezonu. Jak závod prožívali? Jak se připravovali? A pojedou tu šílenost i příští rok?

Zdroj: 1 000 Miles Adventure (https://1000miles.pixin.gallery/), Eva Šlosarová; 1 000 Miles Adventure (https://1000miles.pixin.gallery/), Anna Šíma Kopková

1 000 Miles Adventure – závod, který letos čítal 1 630 km, vede přes hory, lesy i řeky z nejvýchodnější obce na Slovensku do nejzápadnějšího bodu Česka a naopak. Jedou se dvě trasy – Severní a Jižní. To nejdůležitější: závodníci se na trase pohybují vlastní silou a bez cílené podpory. Tedy dobrodružství jen pro nejodolnější.

Tomáš i Klára Novotní jsou ostřílenými závodníky a Mílí se letos zdaleka neúčastnili poprvé. Tomáš jel Míle na Pellsu už loni, Klára si je dala na našem celopéru Duke FS poprvé. Letošní ročník byl, ostatně jako každý, specifický. Tento rok jej bohužel poznamenala smrt jednoho z pravidelných účastníků – Radka S., která všechny hluboce zasáhla. Přestože řada dobrodruhů uvažovala o ukončení závodu – ostatně i Klára s Tomášem na tom nebyli jinak – Míle nakonec dokončili na jeho počest.

Klára Novotná zvítězila mezi ženami již potřetí s fantastickým časem 10 dní, 11 hodin a 9 minut. Tomáš, který závod nastoupil se zdravotními potížemi a těsně po závodu zjistil, že se dostavili další, vybojoval s časem 7 dní, 6 hodin a 47 minut druhé místo, což je v silné konkurenci v čele se zkušeným Danem Polmanem parádní výsledek.

 

Klára:

Ahoj Kláro, gratulujeme k prvnímu místu mezi ženami na trase Sever. Získala jsi jej už podruhé za sebou, že jo?

Vlastně už potřetí v řadě, ale na trase Sever je to mé první vítězství. Tuto trasu jsem ještě nikdy předtím nejela. V loňském roce jsem jela speciální dvojnásobně dlouhé Míle, kterých jsem se zúčastnila jako jediná žena, takže tam mi na vítězství stačilo dojet :). A v roce 22 jsem jela jižní trasu, kde jsem přijela do cíle první nejen na jihu, ale celkově mezi ženami. Ten rok bylo pro mě vítězství hodně cenné, protože jsem jednak byla v cíli rychleji, než má tehdejší největší soupeřka Peggy Marvanová, celkově jsem na Jihu byla i mezi muži 6., a jednak proto, že jsem zajela ženský rekord v čase 9 dní, 20 hodin a 20 minut. Ten jsem bohužel letos na Severu nepřekonala, ale i tak si letošního vítězství velmi cením.

Jaké máš po závodu pocity?

Musím se přiznat, že letos po dojezdu do cíle jsem měla pocity hodně smíšené. Hlavní pocit, který u mě převažoval, byl pocit vděku za to, že jsem to zvládla a že jsem konečně v cíli. Letošní ročník byl pro mě osobně totiž hodně těžký. Ne kvůli počasí či podmínkám na trati, ty jsou v podstatě každý rok podobné. Naopak mi letošní ročník, co do počasí, přišel příjemný. Bylo totiž maximálně možně pestré – od veder, bouřek, po deště, bláto, pár stupňů nad nulou… Letošní rok byl pro mě těžký psychicky. Jednak mě vzalo úmrtí mílaře Radka, což byla strašná zpráva, po které jsem neměla chuť dál závodit. Pak pro mě bylo velkou zkouškou to, že jsem více než 1 000 km strávila na trase sama. To pro mě byla nová velká zkušenost.

Pro mě se lišil právě tou dlouhou sólo poutí. Po loňském ročníku jsem prohlašovala, že Míle už jet nepotřebuji, že už mi nemají moc co nabídnout. Jak jsem se mýlila! Strávit na trase v osamocení, kdy ne vždy je vše zalité sluncem, více než 1 000 km (tedy více než 7 dnů), mi přineslo do života něco nového v porovnání s předchozími třemi ročníky. Člověk, když je sám, všechno prožívá mnohem intenzivněji a sžití se s tím, že jsem skutečně na všechno sama, mi chvíli trvalo. Nakonec však, když jsem tento fakt přijala, mi to přineslo úlevu, že teď si jedu opravdu jen sama za sebe, nemusím se na nikoho ohlížet a nemusím se řídit nikým jiným než vlastními potřebami a pocity. Oproti předchozím ročníkům jsem nestrávila ani jednu noc pod střechou, což bylo jen zintenzivněním mé role poutníka, který vždy jen tak občasně s ostychem nakoukne do civilizace, ale uleví se mu, když zase zmizí někde hluboko v lesích. Letos jsem navíc po vzoru Toma šla do rizika a na Míle jsem vyrazila jen s 12litrovou běžeckou vestou, do které jsem vměstnala celý svůj život.

Jak ses na něj připravovala?

Musím říct, že letos jsem ježdění na kole, v porovnání s minulým lety, moc nedala. Mnoho času mi zabrala příprava našeho závodu Vabank, který jsme tento rok navíc spojili i s vlastní svatbou, a tak jsem se kolu víc věnovala až od května, kdy byly veškeré povinnosti za námi. Myslím si ale, že důležitou průpravou pro Míle a podobné závody je spíš než najíždění kilometrů zvykání si na diskomfort, nebát se jezdit na kole celoročně, ve sněhu, v dešti. A na tyto nepříznivé podmínky jsou naštěstí Jizerky, kam jsem se z Moravy za Tomem odstěhovala, ideální.

Zdroj: 1 000 Miles Adventure (https://1000miles.pixin.gallery/)

 

Jaký byl tvůj nejsilnější moment na letošních Mílích (kladný, záporný, klidně oba)?

Řekla bych, že silnými momenty byl letošní ročník Mil hodně nabitý… Alespoň tedy pro mě. Zařadila bych mezi ně určitě zprávu o neštěstí na trase, kterou jsem pak vnitřně zpracovávala po zbytek závodu, pak určitě nepříjemné pocity spojené s reakcemi některých ješitných závodníků na to, že je jako holka dokážu předjet a zajet lepší čas než oni, nebo když mě třeba naháněla zuřivá liška chránící své mládě, které jsem nemohla ujet. Nejpříjemnějším zážitkem pro mě po tom všem bylo, když jsem v noci přijížděla do cíle a v dáli jsem viděla svítit světla pod cílovým obloukem s vědomím toho, že tam na mě čeká Tom a spousta milých lidí. Letos jsem se na své blízké hrozně těšila… 

Zdroj: 1 000 Miles Adventure (https://1000miles.pixin.gallery/)

 

Na kole Pells jsi jela tak dlouhou trasu poprvé? Jak se jelo?

Celou cestu během závodu jsem si kladla otázku, proč jsme se s Dukem nepotkali dřív! Jet závod typu Mil na pevňáku nebo na celopéru je obrovský rozdíl! Nejen že je celopéro mnohem více pohodlné, užívala jsem si i to, kam až mě kolo pustilo ve sjezdech a těžkých technických pasážích. Kromě výměny brzdových destiček v půlce závodu nebylo potřeba za celou dlouhou cestu nic řešit, kolo fungovalo naprosto skvěle. Největším příjemným překvapením pro mě bylo to, když jsme po závodech myli kola a neobjevil se nich žádný šrám! Předchozí roky mě Míle stály 2x prasklý rám a pokaždé několik nehezkých záseků do laku. Poprvé jsem se vrátila z Mil s kolem, které tento závod zvládlo vážně na výbornou.

Zdroj: 1 000 Miles Adventure (https://1000miles.pixin.gallery/)

 

Jak sis nové kolo poskládala? Jaké jsi udělala změny oproti základní verzi?

O kolo se mi naštěstí stará Tom, já bych si na něm toho sama moc neposkládala :). Oproti základu na něm mám kratší představec 35 mm a karbonové kliky s převodníkem 34 zubů místo 32.

Příští rok vyrazíš na Míle znovu?

Ne, už opravdu si chci dát od Mil pauzu. Jsem trochu zklamaná z toho, že už i na Mílích člověk narazí na závistivce a ješity, pro které je těžké brát holku jako rovnocenného soupeře. Ne, že bych se tím nechala odradit, ale byla bych raději, kdybychom se místo Mil vydali s Tomem a koly na nějakou společnou expedici do světa. Dobrodružství se určitě nevzdám, jen bych mu chtěla dát zase trochu jiný rozměr.

Na které závody se tento rok ještě chystáš?

Nechávám to zatím otevřené, mám za sebou letos kromě Mil 700 km na závodě Moravia Divide a 650 km na Toulání Šumavou. Teď si chci po Mílích hlavně pořádně odpočinout a nejsem zatím na další závodění vnitřně nastavená. Uvidím, co přinese zbytek léta a podzim, ale jak se znám, určitě se na start nějakého tuzemského závodu letos ještě postavím.

Zdroj: 1 000 Miles Adventure (https://1000miles.pixin.gallery/), Tomáš Srb

 

Tomáš:

Ahoj Tomáši. Letos druhé místo – moc gratulujeme. Jak se po závodu cítíš?

Cítím se unaveně, protože jsem den po závodu zjistil, že mám boreliózu. Letos mě zdravotní komplikace bohužel hodně provází. Tři týdny před Mílemi mně ochrnul lícní nerv. Podle lékařů měla rekonvalescence zabrat až půl roku. S tím jsem se ale nehodlal smířit, protože do Mil zbývalo mnohem méně času, a půl roku na rekonvalescenci jsem zkrátka neměl. Jelikož se nikdy předem nevzdávám, věřil jsem, že Míle pojedu. Chodil jsem současně ke dvěma fyzioterapeutům a poctivě jsem cvičil několik hodin denně. A vida, povedlo se! Před Mílemi se mi hybnost levé půlky obličeje vrátila na 80 %. Rozhodl jsem se, že zbylých 20 % rozhýbu při závodě, což bylo trochu riziko. Hrozilo totiž, že mi ochrnutí zůstane. Snažil jsem se i během závodu občas cvičit, a hlavně jsem si tvář chránil před chladem nákrčníkem. Po dojezdu do cíle jsem nepozoroval naštěstí žádné zhoršení, naopak mám hybnost obličeje už téměř stoprocentní.

Lišil se něčím letošní ročník, nebo už je to pro tebe jako pro ostříleného mílaře skoro rutina?

Každý ročník Mil je unikátní. Znalost závodu je důležitá, určitě to byla má velká výhoda oproti mému největšímu letošnímu soupeři, kterým byl Dan Polman. Letos jsem byl původně přihlášený na jižní trasu, ale poté, co se přihlásil na Míle Dan, jsem se rozhodl jet taky Sever. Souboj s ním jsem si nemohl nechat ujít. Věděl jsem ale, že pokud s ním budu chtít závodit, budu muset jet na 200 %. Souboj s Danem byl pro mě velkou výzvou. Taky to pro mě byl jeden z nejhezčích zážitků vůbec za všechny roky, co Míle jezdím. Bohužel se mi to nepovedlo dotáhnout do vítězného konce, ale za svůj výkon se nestydím. Zajel jsem třetí nejrychlejší čas ve 14leté historii Mil a současně to byl můj osobní rekord.

Zdroj: 1 000 Miles Adventure (https://1000miles.pixin.gallery/), Tomáš Srb

 

Jak ses letos na Míle připravoval?

Letos před Mílemi jsem měl naježděno zhruba 8 000 km, měsíc před Mílemi jsem byl najíždět kilometry v Itálii, kde jsem také testoval nové kolo. Ihned po prvních pár kilometrech jsme se spřátelili, kolo mi sedlo. Po návratu z Itálie jsem se zúčastnil závodu Toulání Šumavou, to již s ochrnutým lícním nervem. Tento závod jsem si i přes zdravotní omezení náramně užil a navnadil jsem se psychicky na Míle. Pak už následovala jen regenerace a zdravotní rekonvalescence.

Jaký byl tvůj nejsilnější moment (kladný, záporný, klidně oba)?

Nejsilnějším okamžikem pro mě určitě bylo zjištění, že zhruba 30 km za polovinou závodu jsem na prvním místě, ačkoli na CP2 (v půlce závodu) měl Dan již 8 hodin náskok. Trochu jsem při této ztrátě zapochyboval, jestli s ním jde držet krok, ale nevzdal jsem se, spal jsem pouze 3 hodiny, a vyrazil jsem dál. Krátký spánek se vyplatil, hned brzy ráno jsem zjistil podle stop v bahně a ve vysoké trávě, kde nikdo přede mnou zcela určitě nemohl jet, že jsem aktuálně první. Ve vedení jsem zůstal až do večera, kdy mě Dan předjel v Polsku ve Stolových horách. Tímto jsem si ale dokázal, že i s Danem se dá závodit. Nalilo mi to čerstvou krev do žil a zbytek závodu jsem se snažil být mu rovnocenným soupeřem, což se mi až na CP3 (1 220 km) úspěšně dařilo. Pak se bohužel začal projevovat můj spánkový deficit, možná už i borelióza, ale i tak jsem byl v cíli se svým výkonem spokojený. Nejhorší zážitek jsem si prožil poslední noc, kdy nám pořadatelé poslali zprávu, že bohužel zemřel jeden z nás, mílař Radek. Zastavil jsem se v přístřešku u Komáří hůrky v Krušných horách a přemýšlel jsem, jak se závodem naložit dál. Neměl jsem chuť pokračovat, ale zhruba po dvou hodinách přišla další zpráva od pořadatelů, ať závod dokončíme pro Radka. Tato myšlenka mi pomohla jet dál, ale i tak jsem pořád přemýšlel, co tady vlastně dělám, jestli to má cenu.

Zdroj: 1 000 Miles Adventure (https://1000miles.pixin.gallery/)

 

Momentálně testuješ nového Duka FS pro sezonu 2025 – jaké jsou tvé dosavadní postřehy?

Největším rozdílem v porovnání s loňským modelem je určitě 20 mm zdvihu navíc na zadní stavbě. Kolo je úžasné ve sjezdech i technických výjezdech. Přesto je stále dostatečně lehké a obratné pro typ závodu, jako jsou Míle. Nedovedu si už představit jezdit na hardtailu, full je totiž nejen mnohem více pohodlný, ale je i odolnější, ačkoli si mnoho lidí myslí opak. Tlumič a pár ložisek navíc prakticky nepředstavuje vůbec žádný zdroj problémů. Naopak. Vím o řadě závodníků, kterým během Mil jejich hardtail praskl. Já jsem za celé Míle řešil pouze jeden defekt na předním kole, který spravil knot. Zhruba po 500 km mi přestala fungovat teleskopická sedlovka. Jinak jsem celý závod odjel na jedny brzdové destičky a jeden řetěz, bez dalších technických komplikací.

Upravil sis na něm něco?

Vyměnil jsem si převodník, místo původních 32 jsem si dal 36 zubů, příště bych možná zvolil i 38 zubů. Dále jsem si vyměnil sedlo za model na míru od Posedel a gripy. Jinak bylo vše původní.

Zdroj: 1 000 Miles Adventure (https://1000miles.pixin.gallery/), Tomáš Srb

 

Příští rok vyrazíš na Míle znovu?

Řekl bych, že příští rok Míle vynechám. Chtěl bych se posunout zase o krok dál a vyzkoušet nějaký jiný závod ve světě. Na tento pro mě velký krok se chystám už asi tři roky, ale chtěl jsem na to být dostatečně připravený. Teď však cítím, že tento okamžik už přišel.

Na které závody se tento rok ještě chystáš?

Momentálně se ještě na poslední chvíli dívám po nějakých zahraničních závodech. V České republice letos plánuji závod Cyklopuchejř, Bohemia Divide a možná 24hodinovku.
Zdroj: 1 000 Miles Adventure (https://1000miles.pixin.gallery/), Eva Šlosarová